Orlice-Up! Nahoru, nahoru a zase nahoru.

Sobota, 27. září 2008. Chlap opravující střechu chalupy u silnice se v poslední chvíli chytil hromosvodu a jentaktak udržel v ruce kladivo. To, co viděl, mu vyrazilo dech. Padesátka šílenců na kolečkových bruslích směřovala vzhůru ke kopcům, kde on sám byl naposledy před sedmi lety. Podle všeho tak činili dobrovolně a bavilo je to. To zase bude večer v hospodě o čem mluvit!

Podobných výjevů bylo k vidění více. Nebylo se čemu divit, protože tak dlouhý had bruslařů v Orlickými horami ještě neprojel. Konal se tu totiž první ročník in-line jízdy „Orlice-Up! 2008“. 25 kilometrů převážně do kopce, s cílem ve výšce 990 metrů nad mořem, to nebylo nic pro slabé povahy. Ovšem ukázalo se, že právě tento první krok do neznáma přilákal přesně jen ty, kteří si nakonec zasloužili doslova vrcholné zážitky.

Jak se jelo?

Jelo se pohodově. S pauzami na občerstvení a popovídání, na konci už jsme se téměř všichni znali.
Jelo se hlučně. Mnoho bruslařů se vybavilo lyžařskými holemi, ať už svými nebo zapůjčenými na startu. Díky ťukání hrotů do asfaltu nás nešlo přeslechnout.
Jelo se bezpečně, kromě pár drobných kolizí nedošlo k většímu karambolu a přítomná zdravotnice se loučila slovy: „Když budete zase někdy něco potřebovat takhle bez zranění, klidně se ozvěte.“
Jelo se přírodou. Silnice se vinula podél řeky, stále bylo na co koukat. Slibované babí léto dorazilo i přes ranní mlhu.
Jelo se nostalgicky. Kdy jste se naposledy svezli padesát let starým autobusem – doutníkem?
Jelo se vesele. Kde se vzalo tu se vzalo, u silnice stálo auto plné piva a to se rozdávalo zdarma!
Jelo se do kopce. Závěr byl perný, ale podle cílových fotografií se všichni usmívali.
Jelo se s jasným cílem – v cíli čekala tombola.
Jelo se … prostě dobře.